Hrad byl postaven asi v polovině 14. století Čeňkem z Vartenberka. Na obou sopečných vrcholcích byly postaveny věže Panna a Baba a hřeben mezi nimi zastavěn obytnými budovami.

Zdá se , že z hradu vedla také podzemní chodba, jejiíž zasypané ústí se našlo na východním boku hradiště.

Pověst:

Hrad Trosky získal pán z Bergova, který se snažil z Trosek vybudovat proslulé sídlo všech pánů a knížat. Jeho snaha však jednoho dne musela být přerušena. Ten den si nechal zavolat svou matku Marii a dceru Karolínu:" Musím odjet na delší dobu do vzdáleného kraje. Slibte mi, že tu budete spravovat Trosky tak dobře jako já!"

" Ano synu, vždyť víš, jak spravedlivě a moudře jsem panovala před lety," potvrdila jeho přání Marie.

" Ano tatínku, slibuji. A vrať se nám brzy zpátky domů," usmála se Karolína.

Pán z Bergova opravdu odjel. Obě ženy několik prvních měsíců plnily jeho rozkazy pe 

Hrad Trosky (zřícenina) - národní kulturní památka

 

     Hrad založil ve 14. století Čeňek z Vartenberka. Hrad byl vystavěn na čedičové skále. Na dvou čedičových vrcholcích vznikly věže -Baba a Panna, které shlíží do kraje dodnes. Hrad v průběhu času změnil několikrát svého majitele. V 15. století se na několik let stal též hnízdem loupeživých rytířů a zemských škůdců Šofa a Švejkara. Ti se zmocnili nejen hradu, ale podařilo se jim také zajmout jeho majitele Otu z Bergova, kterého pak na hradě věznili. Za třicetileté války byl hrad obsazen Švédy a vyhořel. Znovuobjeven byl až v dobách romantismu v 19. století a stal se rázem inspirací básníků i malířů a vyhledávaným turistickým cílem. Hrad je přístupný, stejně tak jako vyhlídka na Babě i původní vyhlídka s točitým schodištěm pod Pannou. Daleké výhledy za příznivého počasí umocňují atmosféru hradu. Hrad je dominantou celého kraje a stal se symbolem Českého ráje.

člivě a zodpovědně, kraj jenom vzkvétal a na Trosky často zavítala známá knížata. Dostalo se jim opravdového královského přijetí.

Jenže vláda se jak Marii, tak i Karolíně velmi zalíbila.

" Proč bych nevládla sama?" ptala se sama sebe Karolína, když se ráno vzhlížela v zrcadle,"krásná jsem, určitě si mě nějaký mladý muž vezme za ženu a potom budeme spravovat hrad společně. Marii nebudeme potřebovat."

Ve stejné chvíli pročítala Marie kroniky, když v tom ji napadlo:" Karolína je nezkušená vladařka. A co když přijde mladý pán a bude si ji chtít vzít? Určitě tak ztratím svou vládu! To já ale nedovolím!"

Ten den se obě ženy pohádaly o to, kdo bude zastupovat pána z Bergova.

" Já jsem mladší a krásnější! Jsem jeho dcera a mám na Trosky větší právo!" křičela Karolína.

" A já jsem starší a chytřejší! Je to můj syn, a proto si zasloužím vládu já," odporovala Marie.

Každá obsadila jednu z věží hradu. Marie se usídlila v té silnější a menší, Karolína v té vyšší a užší. Nevycházely ven, pouze z malých okýnek na sebe dennodenně pokřikovaly, haštěřily se a láteřily na celý svět!

Kraj kolem Trosek rychle chudl. O vládu se obě ženy pouze hádaly, ale opravdového vladaře lidé z podtroseckého údolí navždy ztratili. Málokdo navštívil kdysi známý hrad, málokdo se jenom přiblížil k oběma věžím. A když se do lesa pod Troskami vypravili vesničané na borůvky a maliny, slyšeli pouze neustálé hádky Marie a Karolíny.

" Já budu vládnout!"

" Ne, můj je hrad! Já tu zůstanu!"

" Ty? Já se vdám, vždyť Troskám musí vládnout mužská ruka!"

Pán z Bergova o ničem nevěděl, zůstal v cizině. Nikdy se nevrátil, aby vztah své matky a dcery urovnal. Sloužící utíkali z hradu, ptáci přestali kroužit na věžemi, slunce nesvítilo ani do jedné komory obou hříšnic.

Za nějaký čas hrůzný křik a hádky ustaly. Jeden chasník se rozhodl vypravit na věže. Vešel do té silnější a nenašel nikoho, jen okno otevřené dokořán. A ani v té užší nespatřil mladičkou Karolínu, jak očekával. Kam obě zmizely? To dodnes nikdo nezjistil.

Lidé se vrátili do kraje a společně s nimi přišlo štěstí a přátelství. Společnými silami začali znovu Podtrosecko zvelebovat. Nakonec obě věže Trosek pojmenovali - tu širší podle staré Marie Babou a tu vyšší podle mladé Karolíny Pannou.

Ještě dnes je někdy možné zaslechnout za deštivých a bouřlivých nocí ženské hlasy v podobě meluzíny, honící se s  větrem mezi zbytky věží bývalého hradu.